Čtvrté školanďácké ráno nás probudila mývalí písnička a tak jsme začali den rozcvičkou. Mezitím se kamarádi vystřídali v ordinaci a v kadeřnickém salónu. Paní Maruška nám upekla voňavou vánočku, na nic jsme nečekali a už jsme jí měli v bříšku. Čenda si umazal fousky od cukru a šel si je umýt. Když se dlouho nevracel, děti se ho vydaly hledat. A kde si myslíte, že děti Čendu našly, když otevřely dveře? Opět s velikým překvapením – to bylo radosti! Dostaly tašku plnou dobrot a diplom za statečné zvládnutí celé školandy. Děti Čendu radostí málem umačkaly a upusinkovaly. Po chlebíčku se šunkou nás čekal pan záchranář z horské služby. Vysvětlil nám, co je náplní práce horského záchranáře, ukázal nám, co při své práci využívá, a dokonce nás svezl i na horské záchranářské čtyřkolce. Každý kamarád dostal za statečnost při jízdě poučný komiks, jak bychom se měli chovat v zimě na horách. Když pan záchranář ukazoval dětem svůj zdravotnický batoh, vyskočil z něj maskot Tonda – záchranářský pejsek. Tonda a Čenda byli rázem nejlepší kamarádi, tak jsme si ho vzali s sebou. Děti si přály navštívit hřiště u penzionu, a protože jsme si s sebou přivezli sportovní náčiní, tak jsme ho hned využili. Vůně pečeného rybího filátka nám připomněla, že je čas oběda. Odpoledne jsme se šli rozloučit s Bublavou procházkou po okolí a pohráli jsme si v lese. Dokončili jsme deníček posledním obrázkem a omalovánkou. Čenda si celý si celý týden s dětmi moc užil, a tak jim splnil jejich veliké přání – mít svého Čendu každý ve své postýlce. Po večeři jsme si zatančili, vyčistili zoubky a usnuli v objetí se svým malým mývalím kamarádem 🙂
